Loupak.cz - Vtipy

Old Šutrhand a Víno2 cválají horkou prérií a zahlédnou zaprášeného kojota. Indián se raduje: „Podívej, Oldo, to je můj bratranec!”
„Ten čokl?” odflusne si Old Šutrhand.
„Jasně, že on. Inču-Čuňák říkal, že syn jeho bratra je prašivej kojot!”

Víno2 a Old Šutrhand si to mašírují prérií hezky po svých, protože jim milé koníčky ukradli nepřátelští Chechtalové. Cesta probíhá v poklidu až do chvíle, kdy se před nimi objeví nebezpečný had.
„Chřestýš!” vyhrkne zkušený Víno2 a víno by se mu v té chvíli opravdu hodilo.
Zálesák Oldík se spravedlivě brání: „Co tě napadá, bratře? Nechřestím!”

Přijde kontrolor z berního úřadu do synagogy. Provádí kontrolu a potom se obrátí na rabína a říká: „Všiml jsem si, že kupujete hodně svíček.”
„Ano,” odpověděl rabín.
„Dobře, a co děláte s voskem, který odkapává?” zeptal se kontrolor.
„Dobrá otázka,” povídá rabín, „my ho schraňujeme a když ho máme dost, pošleme ho zpátky k výrobci svíček a on nám občas pošle krabici zdarma.”
„Ó,” odpověděl kontrolor, poněkud zaskočen tím, že na svou neobvyklou otázku dostal tak praktickou odpověď.
Řekl si, že bude pokračovat svým nepříjemným způsobem...
„Rabíne, a co tyhle všechny vaše nákupy macesů? Co děláte s těmi drobečky?”
„Ano,” odpověděl rabín klidně, „no vlastně je schraňujeme a když jich je hodně, pošleme je v krabici zpátky výrobci a on nám občas pošle krabici macesových koulí.”
„Hm,” zamručel kontrolor a přemýšlel jak rabína znervóznit. „Dobře, rabi, a co děláte se všemi těmi předkožkami z obřízek?”
„Ano, ani tady neplýtváme,” odpověděl rabín. „Co děláme je to, že je schraňujeme a když jich máme dost, tak je pošleme na berňák.”
„Na berňák?” zeptal se nedůvěřivě kontrolor.
„Ale ano,” odpověděl rabín, „na berňák... a oni nám asi tak jednou za rok pošlou takovýho malýho čuráka, jako jste vy.”

V porodnici popletli, co se dalo. Slovák, Maďar a černoch čekali na přírůstky do rodiny. Sestra přinesla tři děti a řekla, že se o ně musí podělit.
Slovák bleskurychle popadl malého černouška a utíkal pryč se slovy: „Než Maďara, radši tohle!”

„Pane Krauskopf, jakou jste mně to dohodil nevěstu?” rozčiluje se pan Bienenfeld. „Vždyť ona je jednonohá!”
„Jaký vy máte řeči, pane Bienenfeld,” povzdechne si dohazovač. „Podívejte se: Vy pojmete za manželku krásnou, zdravou, dvounohou dívku. Dobře. Za nějaký čas jdete s ní na procházku. Přejede ji auto. Dobře. Musí se s ní do nemocnice a tam jí amputujou nohu. Máte starosti, běhání, rozčilování, útraty... A vidíte? Tadyhle jste přišel k hotové věci!”

Proč není anglický podnikatel 9 měsíců v roce k zastižení?
Protože je Winter.

Američtí archeologové kopali do hloubky 5 metrů, což odpovídá stáří 1 milionu let. Našli měděný drát a tak usoudili, že již tenkrát u nich existovalo telefonní spojení.
Rusové kopali 10 metrů pod zemí, což odpovídá stáří 2 milionu let. Nenašli nic. Usoudili tedy, že již tenkrát měli bezdrátové spojení.

Vsadí se rus čech a američan kdo dřív dopadne do své vlasti.Tak jdou na skok padákem tak skočí rus a zařve do Ruska, skočí Američan a zařve do Ameriky, skočí čech zakopne a zařve do prdele a už ho nikdy nikdo nevyděl.

Američan přijede do Anglie a na jedné turistické procházce po Londýně zajde na tržiště. Ptá se zelináře na nějaké jeho zboží: „Hej, prosím vás, co je tohle?”
„To jsou brambory.”
„Heh,” dobírá si ho Amík. „A víte, že my v Americe pěstujeme brambory desetkrát větší než tyhle?”
„Jo,” odvětí zelinář. „My je v Anglii máme takové, aby se nám vešly do pusy!”

Skot MacDonald vstoupil do tramvaje s velkým balíkem.
„Co budu platit?” zeptal se udýchaně.
„Za sebe penny, za balík dva penny,” řekne průvodčí.
MacDonald rozbaluje balík a povídá: „Můžeš vylézt, Hary! Ono to vyjde lacinějc, když si sedneš na lavici...”